Ač jsou sazby daní a povinného pojistného pro všechny stejné, můžeme říci, že celkové zdanění je z počátku progresivní a od určité částky začne klesat. To je způsobeno jednak slevami na dani a také maximálním vyměřovacím základem pro účely sociálního pojištění.
Zaměstnanec, který má u zaměstnavatele podepsáno prohlášení k dani, má při výpočtu čisté měsíční mzdy nárok na slevu na poplatníka v částce 2 070 Kč. Z tohoto důvodu je zdanění práce v Česku mírně progresivní. Čím vyšší je hrubá mzda, tím více se zaplatí na dani z příjmu fyzických osob a zdanění práce je vyšší.
Po dosažení hrubé roční mzdy nad 1 569 552 Kč (nad kterou ale poplatník odvede tzv. solidární daň) však začíná zdanění práce klesat. To je způsobeno stropem pro platbu sociálního pojištění, které v roce 2019 činí 1 569 552 Kč. Jedná se o částku, která je čtyřicetiosminásobkem průměrné mzdy.
Ve zdravotním pojištění už maximální vyměřovací základ neexistuje. Byl v letech 2008 až 2012 stanoven pro OSVČ a pro zaměstnance, nejdříve jako 48násobek, později jako 72násobek průměrné mzdy. Od 1. ledna 2013 došlo k pozastavení účinnosti ustanovení týkajících se maximálního vyměřovacího základu, a to na období 2013 až 2015, novelizací zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění pak od 1. ledna 2015 došlo ke zrušení těchto ustanovení.
Jak je to se solidární daní?
Pro zaměstnance je v roce 2019 limitem měsíční výplata nad 130 796 Kč hrubého. Pokud zaměstnanec limit překročí, z výplaty se mu strhne solidární daň. Počítají se sem i mimořádné odměny nebo odstupné. V praxi se tak může stát, že jako zaměstnanec zaplatí solidární daň jen za měsíc, ve kterém obdržel mimořádně vysokou odměnu či odstupné. Pokud celkový roční příjem zaměstnance nepřesáhne limit 1 569 552 Kč hrubého, zaplacenou daň získá zpět. Vrácení daňového přeplatku lze provést na základě ročního zúčtování, případně podáním daňového přiznání.
