Do insolvence se lze dostat jak neúspěchem při podnikání, tak v běžném osobním životě. Podnikatel se může dostat do druhotné platební neschopnosti nebo přecení své schopnosti a nedokáže včas splácet dluhy. Na vině může být také například neuvážené čerpání úvěrových produktů nebo souhra okolností a ztráta příjmu.
Úvodem vysvětlíme některé pojmy související s tématem.
– Insolvence neboli platební neschopnost je neschopnost dlužníka splácet své dluhy a tak dostát závazkům i přes snahu svůj dluh věřiteli splácet. Dlužník se do platební insolvence může dostat např. vyhlášením konkursu na jeho firmu.
– Konkurs je jedním ze způsobů řešení insolvence. Jde o speciální druh soudního řízení, při němž je zpeněžen majetek dlužníka a výtěžek je rozdělen mezi jeho věřitele. Při konkurzu je dispozice s majetkem dlužníka převedena na insolvenčního správce a tento majetek zpeněžuje za účelem uspokojení pohledávek věřitelů.
– Oddlužení je další ze způsobů insolvenčního řízení, ovšem týká se pouze fyzických osob. Návrh na oddlužení musí podat sám dlužník. V průběhu oddlužení dlužník svým majetkem stále disponuje, přičemž je povinen ze svých příjmů po dobu nejdéle 5 let hradit na svých závazcích věřitelům pravidelné úhrady. Po úspěšném ukončení oddlužení je zbaven povinnosti uhradit nesplacené pohledávky věřitelů.
Podnikání OSVČ při insolvenčním řízení
Podnikáním v insolvenčním řízení se zabývá živnostenský zákon. Ten ve svém § 8 upravuje úkony související se vznikem, změnou nebo zrušením živnostenského oprávnění při insolvenci. V případě konkurzu, kdy soud vydal předběžné opatření a jmenoval předběžného insolvenčního správce, smí fyzická osoba činit takovéto úkony pouze s jeho písemným souhlasem. Stejně tak v průběhu insolvenčního řízení může osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, činit úkony související se vznikem, změnou nebo zrušením živnostenského oprávnění jen s písemným souhlasem insolvenčního správce.
Při podnikání v insolvenci platí pro dlužníka pravidla stanovená insolvenčním zákonem pro provádění srážek oddlužení. Dlužník podnikatel je povinen splácet měsíčně tzv. zálohovou splátku. Ta se určuje ze zisku dlužníka z podnikání a jejím základem je rozdíl mezi příjmy a výdaji. Ovšem zatímco pro potřeby daňového přiznání lze uplatňovat výdaje paušálem, pro účely oddlužení jsou vždy podstatné skutečně vynaložené náklady. Chce-li dlužník dosáhnout snížení splátky, musí být schopen vynaložení skutečných nákladů prokázat. Tedy je nutno uschovávat a evidovat výdajové doklady. Pokud nebyl dlužník podnikatel v zisku či ještě nepodával daňové přiznání, dokládá se výše příjmu dlužníka přehledem jednotlivých reálných příjmů a skutečně vynaložených výdajů ve sledovaném daňovém období.
Nelze-li příjem zjistit ani tímto způsobem, použije se fikce stanovující zálohovou splátku z průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství. Insolvenční správce by pak měl průběžně sledovat, zda si dlužník neuplatňuje fiktivní náklady.
Podnikání právnické osoby, ve které je dlužník společníkem
V případě, že dlužník podniká prostřednictvím právnické osoby a je jejím jediným společníkem, stává se jeho obchodní podíl součástí majetkové podstaty. Práva společníka pak vykonává insolvenční správce, který rozhoduje o využití zisku primárně k uspokojení pohledávek věřitelů. Pokud se dlužník v průběhu insolvence rozhodne založit společnost, je nutné rozlišovat, zda bylo insolvenční řízení zahájeno či zda již došlo k rozhodnutí o prohlášení konkurzu. Rozhodnutím o prohlášení konkursu na majetek fyzické osoby přechází dispoziční oprávnění k majetku dlužníka na insolvenčního správce, obdobné účinky má i schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka. Pokud je insolvence fyzické osoby řešena oddlužením, může být založení firmy za určitých okolností možné i v průběhu insolvenčního řízení.
Viz též článek o podnikání v exekuci nebo co podnikateli může zabavit exekutor.
